Kostely

Jičín - farní kostel sv. Jakuba Staršího

neděle9:00
pondělí18:00
úterý18:00
středa18:00
čtvrtek18:00
pátek8:00

Zakládací listina biskupské katedrály sv. Jakuba Většího v Jičíně, vydaná Albrechtem z Valdštejna v roce 1624, nedosáhla v papežské kurii souhlasu. Základní kámen velkolepého chrámu, byť později s funkcí proboštského, byl položen roku 1627 v těsném sousedství právě přestavovaného zámku, na parcelách po zbouraných měšťanských domech Pernštýnku a Velehrádku.  Architektem byl Giovanni Battista Pieroni, přičemž není vyloučeno, že byl inspirován římským kostelem Il Gesù v Římě, jehož půdorys je dílemGiacomo Barozzi da Vignola a fasáda od Giacoma della Porta. Stavbu vedl nejprve Andrea Spezza, dvorní architekt Valdštejnův a představený ústřední stavební kanceláře v Jičíně, po jeho smrti pak Nicolo Sebregondi.

Velkorysá jičínská centrála v duchu italského manýrismu, první svého druhu na sever od Alp, byla od počátku zamýšlena jako něco víc než pouhá sakrální stavba, jejíž dosah končí vnější zdí. Jako dominanta města měla být provázána s okolím, celou jičínskou kotlinou v duchu nově budované barokní krajinné kompozice, propojena viditelnými i duchovními vztahy.

Vlastní stavba chrámu začala roku 1629. Vlivem velkého stavebního úsilí na celém teritoriu Valdštejnova residenčního města pokračovaly práce na kostele sv. Jakuba pomalu. V roce 1632 byla dokonce na čas zastavena stavba valdické loggie, aby jičínský chrám byl do konce roku 1634 dokončen. Současně bylo v dílně pražského sochaře Ernesta Hanse Heidelbergera objednáno i vnitřní vybavení kostela - celkem pět oltářů, z nichž první dva byly dodány již k roku 1634.

Smrtí Albrechta z Valdštejna gigantický stavební rozmach v Jičíně končí. Práce na kostele se zastavily, kopule a čtyři postranní věže již nebyly nikdy dokončeny. Neklidné náboženské poměry pak měly za následek, že interiér chrámu zůstával dlouho neupraven a nekonaly se zde žádné obřady. Zprovoznění kostela a předání duchovní správě, i když pouze jako farního, se podařilo až k roku 1655. Roku 1681 - po požáru - byl vnitřek kostela nově omítnut a v patře nad sakristiemi byly zřízenydvě panské oratoře. Druhý požár v roce 1767 si vynutil opravy rozsáhlejší. Od roku 1768 došlo k propojení západní panské oratoře s panským sídlem, sousedním zámkem, a to obloukovou spojovací chodbou.

Malíř Josef Kramolín pokryl strop kopule kostela ilusivní malbou. Ve sférických trojúhelnících pod kopulí jsou obrazy evangelistů: Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V transeptu pod římsou obrazy čtyř západních církevních otců: sv. Ambrože, sv. Augustina, sv. Řehoře Velikého a sv. Jeronýma.

Hlavní oltářní obraz, byť nesignovaný, je též připisován Josefu Kramolínovi, malíři rokoka a nastupujícího klasicismu. Zachycuje výjev bitvy svedené u Claviga roku 844, ve které Ramiro z Leonu porazil Saraceny. Nad vojskem se zjevuje sv. Jakub na bílém koni a dodává Španělům odvahu k boji. Sochy po obou stranách oltáře v nadživotní velikosti znázorňují apoštoly sv. Petra a sv. Pavla.

Mramorové desky v presbytáři jsou připomínkou obětí války rakousko-pruské z roku 1866 a války Rakousko-Uherska s Osmanskou říší v Bosně a Herzegovině roku 1878.

Při jižních stěnách příčné lodi jsou oltáře Panny Marie a Nejsvětějšího Srdce Páně. V obou případech jde o pozdně barokní práci řezbářské dílny Jelínků v Kosmonosích – polychromované dřevo a umělý mramor. Sochy byly doplněny až v začátku 20. století.

Na bočních stěnách kostela, v závěrech transeptu, se nacházejí oltáře sv. Rodiny a sv. Anny. V obou případech jde o vysokou barokní architekturu se sochařskou výzdobou. Tato umělecká řezbářská práce z doby kolem roku 1770 je připisována též dílně kosmonoských Jelínků. Oba obrazy – rozměrné oleje na plátně, namaloval Josef Kramolín v době kolem roku 1783.

Varhany na kůru, pozdně romantické, byly zhotoveny v roce 1903 firmou Emanuel Štěpán Petr z Prahy.

Zvony byly do kostela pořízeny až roku 1992: Svatý Jakub, Svatý Josef a Paní Zdislava.

Jičín - kostel sv. Ignáce

neděle18:00
pátek18:00
sobota18:00

Sobotní večerní mše sv. je s nedělní platností.

První kostel na tomto místě postavený, z větší části pravděpodobně dřevěný, byl zasvěcen sv. Jakubovi Většímu. Jeho vznik klademe do doby založení města, tj. mezi roky 1297 a 1304. Měl funkci kostela farního, přičemž k roku 1360, kdy jičínské duchovní správě podléhalo 46 farností, byl již znám jako děkanský.

Nynější chrám, dnes nejstarší dochovaný kostel v Jičíně, byl založen na místě původního kolem roku 1390 Petrem z Vartemberka. Z téměř 620 let trvající historie kostela se vyčleňuje období cca 140 let, kdy zde byly mše slouženy reformním, resp. předreformním (podobojí) způsobem.

Stavitel gotického trojlodí s polygonálním presbytářem použil v Jičíně podobného dispozičního řešení, jaké vídáme u jihoněmeckých kostelů té doby (Spitalkirche v Braunau am Inn, Maria Himmelfahrt v Neukirchen an der Enknach, Maria Himmelfahrt v Eggelsbergu). Domníváme se, že se zde ale musel vypořádat s nutností zakomponovat do novostavby zvonici (věž), o které předpokládáme, že již tehdy stála. Husitské války práci na kamenném kostele sv. Jakuba Většího přerušily na dlouhé období let 1412 až 1480 a teprve poté byla stavba zaklenuta. Presbytář má dodnes zachovánu síťovou klenbou s hruškovitými žebry, totožnou se sklenutím kostela v Neukirchen, podobně je provedena i jižní předsíň.

V letech 1572 a 1589 budova vyhořela a gotická klenba trojlodí se zřítila. Konečné opravy se kostelu dostalo až roku 1597, jak dokládá i letopočet na zdi pod renesanční konsolou, při vítězném oblouku. Tehdy byly na šesti gotických patkách vztyčeny toskánské sloupy a celé trojlodí v síňovém uspořádání bylo sklenuto renesančně. K roku 1614 pak byla stavba opatřena stanovou střechou.

Novým majitelem panství v Jičíně se roku 1623 stává hrabě Albrecht z Valdštejna, pozdější vévoda frýdlantský. Ten s odstupem čtyř let postupuje celou západní část města včetně kostela sv. Jakuba Většího řádu Tovaryšstva Ježíšova. Velkorysý projekt vybudovat v těchto místech kolej však počítá se stržením stávajícího gotického kostela, aby mohl být vybudován chrám nový, v intencích řádu. Záměr vybudovat kolej byl postupně realizován, ke zboření kostela nakonec nedošlo. Jedinou změnou bylo nové patrocinium chrámu – ten byl zasvěcen sv. Ignáci z Loyoly, zakladateli řádu Tovaryšstva Ježíšova.

Na přelomu let 1627 a 1628 bylo započato s obnovou vnitřního zařízení kostela ve stylu baroka a následovaly v novém slohu i úpravy stavební, které trvaly až do roku 1670. Šlo především o náhradu dřevěné kruchty zděnou, přístavbu sakristie ze západní strany a zřízení přístavku před gotickým portálem na straně jižní. Po požáru v roce 1681, kdy se rozlily i zvony, bylo nutno hlavní klenbu kostela strhnout a znovu vyzdít. Poté byla stavba nově zastřešena valbovou střechou, pokrytou šindelem. Současně byly do interiéru pořízeny nové barokní oltáře.

Mezi lety 1835 a 1840 došlo k další výměně mobiliáře. Z barokních oltářů zůstaly na místě pouze dva, a to v zadní části bočních lodí, z dalších dvou oltářů se zachovaly jen oltářní obrazy, jež jsou nyní umístěny na kruchtě. Osud vystěhovaného vybavení není znám - s výjimkou jediného oltáře, který byl přenesen do místní synagogy, kde slouží jako aron ha-kodeš (svatostánek pro uchování svitků Tóry).

V závěru 19. století pak byly nově pořízeny tři novogotické oltáře a ve stejném slohu i křížová cesta, soubor 14 obrazů ze života Ježíše Krista, zachycující jeho utrpení v den ukřižování.

Přilehlá věž (zvonice) prošla obdobnými stavebními etapami jako kostel sám. Na gotickém základě ze 14. a 15. století byla koncem 16. století vyzděna renesanční klenba prvního patra a část patra druhého, určeného pro zvony.

V období baroka, po roce 1683, se přikročilo ke zvýšení věže. Při požárech v roce 1768 a 1778 došlo k částečnému zřícení posledního patra, poté následovala obnova. Opravu střechy dokončil architekt pozdního baroka a raného klasicismu Filip Heger v roce 1784.

Současný hlavní oltář kostela, dřevěný vyřezávaný, je novogotický, podobně jako kazatelna a křížová cesta. Uprostřed retabula hlavního oltáře se nachází socha sv. Ignáce držícího knihu s řádovým heslem "Všecko ku větší slávě Boží", po stranách připojeny sochy slovanských věrozvěstů - zleva sv. Metoděj, zprava sv. Cyril. Presbytář vyzdobil v roce 1934 nástěnnými malbami kněz Jan Kohen: vlevo obraz Nanebevstoupení Páně, vpravo České nebe (národní světci nad panoramatem Jičína a Prahy).

Při vítězném oblouku jsou umístěny dva novogotické boční oltáře. Na epištolní straně novogotický oltář sv. Františka Xaverského, na evangelijní straně pak oltář Panny Marie. Jeho umělecky nejhodnotnější částí je barokní stříbrný tabernákl z roku 1737 s ikonou Panny Marie Rušánské z přelomu 16. a 17. století z Rusi (odkud i název), přenesenou do Jičína roku 1637. Jesuité obdrželi tuto ikonu darem od polského kněze Henčla a ta se posléze stala natolik uctívanou, že k ní početní poutníci přicházeli i z velmi daleka jako k zázračnému obrazu.

V zadní části trojlodí se nacházejí dva oltáře, oba barokní ze 2. poloviny 18. století -

oltář sv. Jana Nepomuckého a oltář sv. Anny - z dílny kosmonoskýchJelínků.

Uprostřed hlavní lodi jsou umístěny čtyři řady kostelních lavic, v postranních lodích pak po jedné řadě lavic. Jde o vyřezávaný dub z počátku 18. století, stejně jako u zpovědnic. Objednateli díla byli jesuité, jak lze vyčíst i z reliéfně provedeného hesla Ad maiorem Dei gloriam na jedné z postranních lavic.

Na kůru kostela se do dnešních dob zachovaly až v pořadí třetí varhany, nástroj z dílny Josefa Kobrleho z Lomnice nad Popelkou.

Kaple, do níž se vstupuje ze severní lodi kostela, nese název Lurdská. V 19. století v ní byl zřízen oltář Panny Marie Lurdské. Dodnes je kaple užívaná jako tiché místo pro modlitbu a tichou adoraci Nejsvětější Svátosti oltářní.

Ve věži kostela se nacházejí dva zvony ze 17. století: Svatý František váží úctyhodných 1350 kg, menší s váhou kolem 780 kg byl původně pořízen pro kostel na jičínském Novém Městě a nese nápis vybízející farníky k pokání „hlasem volajícího“: PRZIPRAWTE CZESTV PANIE, OBMIEKCZTE SERDCZE WASSE.

Nyní, po nedávném zjištění, že věž kostela je v havarijním stavu, je Římskokatolická farnost – arciděkanství Jičín postavena před téměř neřešitelnou skutečnost: sbírky farníků nemohou ani za desítky let shromáždit částku, které je zapotřebí jen k zastavení procesu chátrání kostela. Kostel sv. Ignáce je od roku 1958 vyhlášen kulturní památkou a pod  rejstříkovým číslem 19257/6-1073 je pod ochranou České republiky.

Jičín - kostel Panny Marie de Salle

Kostel prochází rekonstrukcí.

Základní kámen kostela Nejsvětější Trojice položen rektorem jičínské jezuitské koleje z pověření kardinála Arnošta Harracha roku 1629 nedaleko Starého města ve směru jihojihozápadním, na mírné terénní vlně. Místo bylo vybráno v těsném sousedství hřbitova, nově založeného na poměrně rovném prostranství při západním okraji jičínského Nového města.

Stavba původně hřbitovního a špitálního kostela pokračovala rychle, a tak již k roku 1634 lokalitě dominuje vysoká stavba jednolodního kostela, zaklenutá třemi poli klenby, s presbytářem orientovaným k západu.  Dvě postranní ´ kaple - předsíně´ připojené v místě transeptu pak půdorys kostela rozšířily a dnes umožňují přístup přímo na svaté pole. Hřbitovní kaple, navázaná na stavbu kostela v jeho ose ze západu a přístupná pouze zvenčí, pochází též z této první etapy stavby kostela.

Od smrti vévody Albrechta z Valdštejna práce na kostele na dlouhé období ustaly; druhá půle Třicetileté války a období bezprostředně po ní byly především ve znamení hojení lidských ran a zápasu s materiálním nedostatkem. Druhá etapa v budování kostela se počíná až k roku 1661, kdy je nejprve změněno jeho patrocinium na Matris Compatientis de Sale (Matky Spolutrpitelky de Sale), roku 1663 je pak při jižní straně dokončena přístavba sakristie, z provozních důvodů dosud chybějící část stánku.

Teprve k roku 1718 je zbudován hlavní vstup do kostela, ústící svým schodištěm k frekventované Pražské cestě, jež je zároveň živou tepnou spojující jičínské Staré a Nové město; nad vchodem zřízena dvoupatrová věž – zvonice.

Konec 19. století přináší konečnou podobu kostela, jež se zachovala do dnešních dnů. Přístavba technického objektu v roce 1879 ze strany severní, sloužícího potřebám hřbitova, doplnila půdorys kostela na symetrický.

V současnosti kostel prochází opravami. Vnější plášť budovy je před dokončením, na opravu interiéru se dosud hledají prostředky. Uvnitř budovy se zachovala pouze barokní štukatura kleneb. Obrazová výzdoba je dlouhodobě deponována v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně a v církevním depozitáři. Mobiliář, pokud nebyl zničen vlhkostí či dřevokazným hmyzem, byl vystěhován a očekává náročnou sanaci.

Kostel Panny Marie de Sale je od roku 1958 vyhlášen kulturní památkou a pod  rejstříkovým číslem 26310/6 – 1101 je pod ochranou České republiky. Římskokatolická farnost - arciděkanství Jičín uvítá jakoukoliv podporu či iniciativu, která by pomohla opravu této kulturní památky a jeho vybavení dokončit.

Veliš - kostel sv. Václava

neděle9:00

Ostružno - kostel Povýšení Svatého Kříže

neděle10:30

Samšina - kostel sv. Václava

neděle10:30

Nemyčeves - kostel sv. Petra a Pavla

Bohoslužby o letních prázdninách nejsou.

Robousy - kostel Nalezení Svatého Kříze

čtvrtek16:00

Loreta - kaple Panny Marie

sobota9:00

Bohoslužby vždy první sobotu v měsíci od května do října.